Nastal 10. srpen a většina žáků a učitelů naší ZUŠ zažívala jen další prázdninový den, až na čtveřici, nebo spíše trojici hudebníků, kteří se vydali reprezentovat naši školu na Chodké slavnosti do Domažlic.
Nemohla by to být správná výprava, kdyby nenastaly drobné problémy, takže se nevyhnuly ani nám. My jsme v půl sedmé ráno zjistitli, že vlastně nepojedeme čtyři, ale jen tři, což byl pro nás velký šok (druhý dudák Matěj Pokorný nemohl jet, bohužel si nemoc nevybírá ). Nezbývalo nám tedy nic jiného než narychlo vytvořit trio ve složení : pan učitel Milan Jelínek, Anežka Štěpánová a Alena Jelínková. Po bleskurychlé zkoušce jsme všichni nasedli do auta a natěšení a vystrašení z toho,jak to dopadne, jsme vyrazili na cestu do Domažlic.
Když jsme po chvilce bloudění mezi uzavřenými domažlickými uličkami díky ochotným policistům našli bod všeho dění, v cuku letu jsme na sebe ,,hodili“ naše ašské kroje a šli se přiravit
k bráně pod hradem, kde právě začínalo pásmo vystoupení s názvem ,,Národní přehlídka dudáků“, jehož jsme byli i bez jednoho dudáka součástí. Po krátkém interview s Milanem Jelínkem jsme mohli začít hrát. V našem podání zazněly tři skladby, které zaujaly posluchače nejen bezvadným provedením, ale i svou netradiční úpravou, konkrétně: Opičí duet se šmrdláním od Milana Jelínka, lidová píseň Já jsem mladý synek v úpravě též od Milana Jelínka a nakonec Ašská hopsavá jak jinak než od Milana Jelínka. Poté jsme si již konečně mohli oddechnout, jelikož jsme měli to nejtěžší za sebou a mohli jsme se vydat do samotného centra dění Chodských slavností, kde jsme měli možnost potkat spoustu známých.
Závěrem bych už jen dodala, že velká poklona patří Anežce Štěpánové, které se během pěti minut podařilo naučit celý nový part a to dokonce zpaměti a to samé platí o Milanu Jelínkovi, kterému se k tomu všemu ještě podařilo během nabitých prázdnin najít pár o něco volnějších dnů a zkoušet s námi.
Alena Jelínková
