O škole

ZUŠ R. SCHUMANNA AŠ JE PŘÍSPĚVKOVOU ORGANIZACÍ MĚSTA AŠE, SÍDLÍ V KOSTELNÍ ULICI 42/12 v Aši.

Má ve školském rejstříku zapsaná tři další místa poskytovaného vzdělávání, a to na Gymnáziu Aš, v ZŠ Hranice a ZŠ Hazlov.

NA ŠKOLE SE VYUČUJE VE VŠECH ČTYŘECH UMĚLECKÝCH OBORECH: HUDEBNÍM, LITERÁRNĚ DRAMATICKÉM, VÝTVARNÉM A TANEČNÍM. STUDIUM JE UMOŽNĚNO PRO ŽÁKY OD 5 LET. JE VYBÍRÁNA ÚPLATA ZA VZDĚLÁNÍ /viz sekce ke stažení/. 

 

Vzděláváme také žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.


Prohlášení o přístupnosti webových stránek

Prohlášení o přístupnosti

Webové stránky Základní umělecká škola Roberta Schumanna Aš, Kostelní 42/12 příspěvkové organizace splňují požadavky dle par. 4 a 5 zákona č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací a o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Informace prezentované v jiných formátech

Na našem webu jsou informace nabízeny i v podobě dokumentů formátu DOC, DOCX, XLS, XLSX a PDF, a to zejména z důvodů, že obsahují typografické prvky a formátování, které webový formát HTML nepodporuje, nebo jsou příliš velké, proto pak doporučujeme jejich stažení. Formát DOC a PDF je také vhodnější pro tisk. K prohlížení těchto dokumentů je možné zdarma stáhnout Word Viewer a Acrobat Reader. V některých webových prohlížečích je integrována aplikace jež slouží k prohlížení výše uvedených formátů dokumentů.

Kontakt 

Vaše případné náměty či informace o problémech při zobrazovaní těchto stránek, stejně jako dotazy, návrhy nebo připomínky týkající se obsahu webu či důvodnému podezření, že webová stránka nesplňuje požadavky par. 4 a 5 nebo že je důvod podle písmene b) neopodstatněný, včetně možnosti podat podnět vůči příslušným státním orgánům, můžete psát na adresu zusas@centrum.cz případně nás můžete kontaktovat na telefonním čísle: +420 354 525 015.

 

 

 

Nahlédněme na historii Základní umělecké školy R. Schumanna v Aši


Naše základní umělecká škola má, díky svému umístění v českém pohraničí, zajímavou historii. Byla založena v roce 1982, a to díky pomoci mecenášů a hudebních nadšenců, kteří už v té době chápali, že k rozvoji místní kultury a hudebního vzdělávání mladé generace nestačí jen příležitostná výuka u soukromých učitelů. V době svého založení nesla tato instituce název Městská hudební škola.

Učilo se v prostorách dívčí školy na Angru, proto mohla výuka začínat až kolem 17. hodiny, probíhala až do 21 hodin, a to jen ve dvou třídách. To, jak byli místní učitelé zapáleni pro svou práci, je např. zřejmé z toho, že svůj první plat získali až devět měsíců po nástupu do školy. Učili zde 4 pedagogové – a to hře na housle, violu, violoncello, kontrabas, trubku, lesní roh, pozoun, klarinet a hoboj. Hra na klavír se začala vyučovat až od roku 1907. Tehdejší žáci hudební školy byli nazýváni chovanci, v současné době hovoříme o žácích. Na konci studia bylo v té době nutno skládat závěrečné zkoušky/ stejně tak, i když za aktuálních podmínek, to probíhá i dnes. Ve zkušební komisi tehdy zasedali městští úředníci, starosta a zemský rada. A ani tehdejšímu místnímu školství se nevyhýbaly kontroly – v pravidelných intervalech přijížděli kontroloři z ministerstva školství, kultury, ale i profesoři z vídeňské Hudební akademie. Zprvu byl zájem pouze o kvalifikované učitele, jejichž pedagogické i instrumentální schopnosti byly ověřeny státní zkouškami. Až postupem času začali být přijímáni také absolventi konzervatoří či např. také vysloužilí vojenští kapelníci a členové orchestrů.

01Angerschule+Josef.II

V roce 1903 se tento vzdělávací institut přestěhoval do Radniční školy, kde se již svítilo plynovým světlem – nikoliv petrolejovými lampami. Vzdělávací institut stál v blízkosti evangelického kostela. Jelikož v místní hudební škole působili velmi kvalifikovaní učitelé, zdejší kulturní nabídka byla kvalitní a pestrá. Od založení školy až do roku 1945 je možno nalézti na programech jejích koncertů mnoho třídních předeher, domácích hudebních večerů a rozmanitých hudebních představení. Hned po roce 1892 byla ve škole založena dechovka a poté i orchestr se smíšeným obsazením smyčců a dechových nástrojů. A protože žáků a žákyň v té době nebylo tolik, museli se učit na dva až tři nástroje, aby tato tělesa mohla vůbec fungovat. Ve zmíněných starých programech se tak lze dočíst, že byla uváděna díla Haydna či Mozarta, ale i skladby pro větší obsazení orchestru např. od E. Griega či R. Wagnera. Žáci, kteří nemohli na koncertě vystoupit s hrou na nástroj, byli zahrnuti do pěveckého sboru. Ani učitelům se koncertování pro místní publikum nevyhnulo – a i oni hráli náročné skladby, např. klavírní trio od Schuberta, smyčcový kvintet od Brucknera a jiné skladby dalších významných hudebních skladatelů.

06 Rathausplatz 1900

K radostné události došlo roku 1913, kdy byla škola přemístěna do bývalé katolické triviální školy u kostela sv. Mikuláše. Škola nabízela sedm velkých místností. Radost však netrvala dlouho, neboť na počátku první světové války byla tato budova určena jako lazaret a hudebníci se museli na čtyři roky přestěhovat do nouzových prostor. Vrátit se mohli až roku 1918. I přes nedostatek uhlí, stoupající počet žáků a nedostatečné učební prostory se díky organizačnímu talentu tehdejšího ředitele Gustava Korndörfra podařilo udržet provoz školy po celou dobu trvání druhé světové války.

08Mikul._d._1916_c.2_HS_Laucik_

V prvním roce po svém založení měla škola 63 žáků, v roce 1933 už jich bylo 287. Počet žáků se úspěšně rozrůstal do doby, než přišla 2. světová válka, kdy byly starší ročníky žáků povolávány do říšské pracovní služby nebo Wehrmachtu. Vysokou úroveň vzdělávání se dařilo udržet až do doby, kdy došlo k odsunu německých obyvatel. Aš se počala vylidňovat a kromě jiného nebyl ani dostatek kvalifikovaných učitelů, kteří by byli ochotni v nejodlehlejším koutu republiky působit. Úpadek města Aše prohloubilo i další snížení počtu obyvatelstva v padesátých letech, způsobené rozhodnutím komunistického režimu vytvořit z ašského výběžku hraniční pásmo se zvláštním režimem. Zatímco v roce 1938 mělo město Aš přes 24 tisíc obyvatel, v roce 1951 poklesl počet obyvatel pod 10 tisíc. Než k tomu ale došlo, vycházeli ze dveří místní hudební školy žáci plně vyškolení v hudebním oboru, k čemuž se po nějaké době umělecká škola samozřejmě opět vrátila. K významným ašským rodákům patřila v první polovině 20. století např. Anni Hartig-Blanková, jež se stala později vídeňskou pianistkou a v Aši při 50. výročí založení školy provedla Klavírní koncert A-moll od R. Schumanna, nebo paní Knab – Linehartová, z níž se časem stala německo-americká pěvkyně.

V posledním školním roce německé hudební školy v Aši už prý její ředitel, Jiří Wirnitzer – který mimochodem absolvoval pražskou konzervatoř a na jehož absolventském vysvědčení byl podepsán hudební skladatel Antonín Dvořák, hovořil o přejmenování ústavu na Hudební školu Roberta Schumanna – toto přejmenování však není ve školní kronice uvedeno a pak už následoval zmíněný odsun.

Po roce 1945 se do Aše začínají stěhovat její budoucí noví, čeští obyvatelé a začíná se ukazovat, že zde chybí kulturní tradice, které zůstaly ve vnitrozemí zachovány. Pomalu tu začíná vznikat ochotnický divadelní spolek a také pěvecký sbor při textilní škole, ale jedinou institucí s dlouholetou tradicí je zde právě hudební škola. I ta však v poválečných časech začíná skoro od začátku – po roce 1945 byla na několik měsíců uzavřena, a i když se po tu dobu vyučovalo soukromě, po otevření se zde vyučovala pouze hra na klavír a housle a počet žáků byl nevelký. Ono znovuotevření školy se odehrálo především díky práci již zmíněného bývalého ředitele,

Jiřího Wirnitzera, který se zapříčinil o to, že pováleční představitelé města umožnili pokračování života školy v původní budově a s původním inventářem. Pan Wirnitzer otevření školy vybojoval a v roce 1948 i zahájil, bohužel však nastoupil komunistický režim, jenž usoudil, že v čele české hudební školy nesmí stát Němec.

Na vedoucí post hudební školy byl vypsán konkurz a vybrán byl soukromý učitel z východních Čech, Rudolf Lébl, člen komunistické strany. Pomalu se začíná rozrůstat počet žáků, po roce 1948 je jich již 212, a i skladba nástrojů, jimž se mohou oni žáci věnovat, roste. Kromě jiného zde probíhá výuka hry na dechové nástroje, na harmoniku, posléze i na kytaru a je také založen dětský pěvecký sbor pod vedením ředitele Lébla. Škola se opět stěhuje, a to do budovy bývalého gymnázia na Okružní ulici. V roce 1949 je otevřena první pobočka hudební školy v deset kilometrů vzdáleném městečku Hranice. Po smrti ředitele Lébla je v roce 1950 opět navázána spolupráce s Jiřím Wirnitzerem, který v hudební škole zůstal jako učitel, až do roku 1956 se opět stává jejím ředitelem.

DSC_0138

Za jeho ředitelování dochází k dalšímu přesunu hudební školy, tentokrát do střední části města Aš, do bývalého hotelu U zlatého soudku v Šaldově ulici. Došlo také ke změně názvu instituce – z Městského hudebního ústavu na Hudební školu. Stalo se tak roku 1951. Na uvedeném místě zůstává tento vzdělávací ústav až do roku 2018, kdy se škola, již pojmenovaná po hudebním skladateli Robertu Schumannovi, který Aš navštěvoval, neboť zde žila jeho milá – krásná a také hudebně nadaná místní šlechtična Ernestina von Fricken, přestěhovala opět do blízkosti staré ašské radnice a pozůstatků evangelického kostela, jenž v roce 1960 lehl popelem. V současné době se tedy škola nachází v ulici Kostelní – asi jen 10 metrů od míst, kde byla od roku 1903 do roku 1913.

laritma

V roce 1956 od Jiřího Wirnitzera přebírá ředitelování pan Vladimír Štěpán, který v této funkci stráví třicet čtyři let. Začíná s pěti učiteli a l40 žáky. Kvůli existenci tzv. „stopstavů“ nemůže přijmout tolik pedagogů, kolik by potřeboval, navíc málokterý učitel v té době v Aši učit chtěl. A tak si pan Štěpán začíná své učitele vychovávat sám. Nadané žáky posílal na pedagogické fakulty či konzervatoře a poté je přijímá do Hudební školy, jež je ve školním roce 1961/1962 podle nového zákona přejmenována na Lidovou školu umění. Do roku 1969 jsou ve škole zřízeny již všechny čtyři obory – k hudebnímu se přidává výtvarný, taneční i literárně dramatický, vyučuje se zde např. loutkářství. Postupně byl založen žákovský orchestr, dechovka, akordeonový a dudácký soubor a dětský sbor. Několik let se pravidelně opakovalo natáčení pro Český rozhlas Plzeň. Všechny nehudební obory se však opět postupně musí, převážně z finančních a nedostatečných prostorových důvodů, zrušit.

Stejně jako jsme se my museli vyrovnávat se zavřením škol v období koronavirové krize, měli problémy i bývalí ředitelé naší školy. Buď řešili nedostatek uhlí nebo karanténu kvůli žloutenkové nákaze. A zatímco v současnosti šlo situaci, kdy žáci nemohli školu navštěvovat, vyřešit on-line výukou, tehdejší vedení to muselo řešit prázdninami, samostudiem a vymýšlením náhradního programu.

V roce 1990 nastupuje do funkce ředitele Miroslav Pešek, jenž po pádu komunistického režimu a uvolnění systému znovu postupně otevírá všechny nehudební obory. Vzniká spolupráce s německými sousedy např. z měst Waldsassen, Rehau, Norimberk, organizují se výměnné koncerty. Jeho činnost byla však ukončena tragickou autonehodou v roce 2002. V letech 2002 – 2012 v čele školy stojí MgA. Jarmila Rezková, za jejíhož působení škola nadále rozšiřuje svá studijní zaměření, daří se na vysoké úrovni organizovat mimo jiné mezinárodní taneční soutěž Ašský střevíček. Od r. 2012 nastupuje do funkce MgA. Pavla Hošková, dochází k čím dál častější a hlubší spolupráci všech vyučovaných oborů a také spolupráci s rodiči žáků. V roce 2016 Pavlu Hoškovou v ředitelně střídám já.

Ale pojďme se ještě na malou chviličku vrátit k muži, jehož jméno naše základní umělecká škola ve svém názvu nese – k Robertu Schumannovi. Jak je vlastně tato postava spjata s Aší? Co tohoto hudebního skladatele k Aši táhlo? Ano, uvažujete správným směrem: byla to žena, a ne ledajaká – byla to krásná a na svou dobu velmi vzdělaná žena, jejíž jméno dnes již padlo: Ernestina von Fricken, která již ve svých 8 letech hrála na klavír skladby Clementiho, Mozarta. Fridrich Wieck ji v roce zve do Lipska, aby se u něj ve hře na klavír zdokonalila a tady se mladá Tina seznamuje se Schumannem. Ten se s ní později zasnoubí a kromě jiného pro ni komponuje klavírní cyklus Karneval, jehož součástí je skladba A – S – C – H, tj. Aš. Tině Schumann věnuje ale i Listy z alba a Pestré listy, pak ovšem při návštěvě Aše zjišťuje, že Ernestina nepatří k úplně majetným a lásky je konec. Nekončí však jejich přátelství, a i když si Schumann vezme v roce 1840 dceru svého učitele klavíru, Claru Wieck, věnuje ještě Ernestině, která si zase v Aši bere místního šlechtice Viléma von Zedtwitz, sešit písní Opus 31. Původ jména naší školy je tedy veskrze hudebně romantický.

O současné škole

V současnosti je Základní umělecká škola R. Schumanna AŠ příspěvkovou organizací Města Aše. Hlavní budova sídlí ve zmíněné Kostelní ulici, má však další tři místa poskytovaného vzdělání, a to na Gymnáziu Aš a ve dvou nedalekých městech – Hranicích a Hazlově, v jejich základních školách.

Základní umělecká škola poskytuje základy vzdělání ve čtyřech uměleckých oborech:

hudebním, literárně dramatickém, výtvarném a tanečním. Studium je umožněno žákům od 5

let, připravuje žáky pro vzdělávání na středních školách i vysokých školách

uměleckého a pedagogického zaměření a konzervatořích. Vzdělávání na naší škole je však

samozřejmě umožněno také žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, mezi naše žáky

patří i děti s tělesným či mentálním handicapem. Za vzdělání je vybírána úplata. Kapacita školy

je 600 žáků, ve školním roce 2003/2004 jich bylo 276, v současnosti (r. 2022) jich máme 514.

Jak jsem již řekla, roku 2018 jsme se přestěhovali zpět do blízkosti staré ašské radnice, do zrekonstruované části bývalého učňovského zařízení Aritma a také dřívější textilní továrny. V polovině budovy sídlí ašské kulturní centrum zvané LaRitma, v druhé části naše škola. Rekonstrukcí byla zachráněn historický objekt industriální architektury, který je významný pro historickou paměť města. Změna prostor již byla nevyhnutelná, byly pro zvyšující se počet žáků a všech vyučovaných oborů naprosto nedostatečné, v bývalé budově již nebyl možný další rozvoj školy. V současnosti má každý učitel svou učebnu, škola se také pyšní krásným koncertním sálem (zrekonstruovanou výrobní halou) s kapacitou cca 250 diváků. Budovu neustále dovybavujeme, v poslední době to např. bylo osvětlení, technické zázemí koncertního sálu a výstavní systém ve velké prosklené vstupní hale, kde probíhají výstavy žákovských prací či místních umělců.

Píše se rok 2022 – v naší škole v současnosti pracuje 21 pedagogů hudebního oboru, 3 pedagogové v oboru výtvarném, 3 pedagožky v literárně – dramatickém a v tanečním 1 učitelka. Poměr je 20 žen ku 8 mužům. Vyučuje se každý všední den v odpoledních až večerních hodinách. Často ovšem probíhají semináře či koncerty a jiné akce uskutečňující, z nichž některé probíhají i o víkendech nebo prázdninách. Hudebníci pravidelně navštěvují nejrůznější koncertní vystoupení, divadelníci jezdí např. na představení Západočeského divadla v Chebu a také žáci ostatních oborů se inspirují na nejrůznějších akcích. Kromě toho, že se vzdělávají naši žáci, účastní se i pedagogové mnoha akreditovaných seminářů a dalšího celoživotního vzdělávání a jsou mimo jiné i aktivními členy nejrůznějších hudebních či divadelních a tanečních seskupení.

Pro naši školu je specifické propojování všech vyučovaných oborů, maximální spolupráce pedagogů a žáků daných oborů, propojení s místem (městem a jeho okolím), kde škola působí,

a také rodinná atmosféra, na níž si škola zakládá – o výše uvedeném svědčí i akce, které ZUŠ pořádá anebo se jich účastní.

Při škole působí v současnosti deset divadelních souborů, které se aktivně zapojují do akcí školy, města, do divadelních soutěží. V hudebním oboru kromě individuální výuky působí žesťové soubory, dechový, bicí, komorní pěvecký, flétnový soubor a dudácký soubor Schumák. Kromě nich vznikají také další seskupení, a to v rámci různých školních projektů. I v tanečním oboru působí několik tanečních souborů.

V průběhu školního roku se učitelé se svými žáky podílejí na mnoha školních i městských akcích, škola spolupracuje nejen s městem Aš, ale i s ostatními obcemi a městy v ašském výběžku. Každý měsíc probíhá školní koncert, na podzim je uskutečňován celoškolní projekt s tématem, na němž se pedagogové domluví a jejž se zúčastňují všechny čtyři obory školy – vyvrcholením jsou pak dvě velká vystoupení pro žáky 5. ročníků všech základních škol z Ašska, gymnázium a veřejnost. Výstupem z projektu, jejž každoročně zhlédne kolem 650 diváků, jsou i studijní materiály pro školy a kalendáře s fotografiemi z koncertu. V zimě následuje Vánoční koncert s jarmarkem výtvarného oboru, Novoroční koncert, na jaře se přidávají Koncert učitelů s jejich žáky, Koncert žáků a jejich rodičů, Vystoupení nejmenších žáků ZUŠky pro maminky, Aprílový konžert a další. Literárně dramatický obor ve spolupráci s místním kulturním spolkem Karel Ašler pořádá již přes dvacet let každý rok v červnu divadelní festival Ašlerky, kterého se účastní všechny školní divadelní soubory, ale také studentské soubory z vysokých uměleckých škol a profesionální divadelníci a hudebníci. K letnímu festivalu se časem přidal i festival podzimní, zvaný Divadelní Dušičky, i zde vystupují školní divadelní seskupení, studenti a profesionálové. Tanečníci mají během roku několik svých vlastních vystoupení, výtvarníci se celoročně podílejí na vytváření propagačních materiálů a plakátů koncertů a vystoupení školy, dokumentují akce naší ZUŠ, a stejně jako všichni ostatní spolupracují s dalšími obory. Výsledky své práce žáci výtvarného oboru i multimediální tvorby pravidelně zveřejňují na vlastních stránkách a instagramu.

Jak jsem již řekla, škola je takovým místním tryskajícím pramenem, který vyživuje kulturu města, kde působí, ale i kulturu okolních obcí. Žáci základní umělecké školy se účastní adventních setkání, vítání občánků, oceňování místních dárců krve, turistických akcích, vernisáží zdejších výtvarníků, pasování čtenářů v městské knihovně, účinkují též v domovech pro seniory, na vystoupeních pro pěstounské rodiny a tak dále.

Žáci naší školy se pravidelně účastní soutěží na úrovních od školních po celostátní kola. Většinou se jedná o soutěže vyhlášené ministerstvem školství, v případě literárně dramatického oboru také o soutěže podporované ministerstvem kultury. Mnoho z našich žáků má úspěchy na celostátní úrovni. I v období, kdy byl celý školní rok poznamenaný nemocí Covid-19, se národního kola zúčastnili žáci literárně dramatického, výtvarného i hudebního oboru a mnozí z nich ve svých soutěžích obsadili přední místa.

Naši žáci, kteří jsou již ve svém oboru vyspělejší, dokonce hráli i s Českou filharmonií, Západočeským orchestrem Mariánské Lázně či Karlovarským orchestrem, účastní se také nejrůznějších uměleckých mezinárodních klání

ZUŠ R. Schumanna je samozřejmě zapojena do rozvojových a mezinárodních programů, spolupracuje s hudební školou v Adorfu. Je nedílnou součástí místního vzdělávacího systému a kulturního života města Aš a rozhodně bude i nadále pokračovat v tom, oč se zde ředitelé i učitelé školy už od roku 1892 snažili. Letos naše škola slaví 130. výročí od svého založení, přejme jí do budoucna dlouhého, krásného, kulturou a kvalitním vzděláváním naplněného žití.

Zpracovala: Mgr. MgA. Anna Pokorná

 

ředitelé školy:

Eduard Irrgang (1892-1893)
Ernst Ludwig (1893-1894)
Eduard Irrgang (1894-1902)
Ernst Ludwig (1902-1926)
Gustav Korndörfer (1926-1941)
Jiří Wirnitzer (1942-1945)
Rudolf Lebl (1948-1950)
Jiří Wirnitzer (1950-1956)
Vladimír Štěpán (1956-1990)
Miroslav Pešek (1990-2002)
MgA. Jarmila Rezková (2002-2012)
MgA. Pavla Hošková (2012-2016)

Mgr. MgA. Anna Pokorná (2016 – současnost)

.


 

Městská hudební škola byla umístěna do dívčí školy na Angru r.1892

01Angerschule+Josef.II

 

R.1903 byla škola přemístěna do radniční školy u evangelického kostela

06 Rathausplatz 1900

 

Roku 1913 se škola stěhuje do bývalé katolické Triviální školy u kostela sv. Mikuláše. Na začátku 1. světové války je škola zabavena pro rezervní nemocnici jako lazaret.

08Mikul._d._1916_c.2_HS_Laucik_

 

Zde sídlila Základní umělecká školy R. Schumanna od r. 1953 do června roku 2018, v roce 2013 proběhla rekonstrukce – zateplení fasády, výměna oken.

DSC_0138

 

Od září 2018 se dveře ZUŠ žákům otevírají v Kostelní ulici 42, v těsné blízkosti KC LaRitma.

laritma