SEBEVRAŽDA
Václav Ponikelský

Když tvoje existence
Jakoby odešla do penze
Když zjišťuješ, že užitečnější bys byla ne na zemi, ale pod ní
Oddávat se pasivně květinovému hnojení
Když zrcadlo přestává odrážet tvou podobu
Když po dlouhou dobu
Nenacházíš osobu
A v ní dostatečnou oporu
Když minuty samoty jsou dny a depresivní stavy
Tvé každodenní mravy
Pak musíš pohlédnout do očí kruté pravdě
A to sice, že nejlepším způsobem řešení je oddat se sebevraždě
A tak ve snaze být podobně mrtvý jako koncerty pražské filharmonie či Travise
Scotta
Rozhodneš se dát důstojnou tečku do svýho života.
Ono obecně se na sebevraždy kouká trochu moc skrz prsty
Vždyť jediným člověkem, který má v tu chvíli absolutní kontrolu nad svým osudem si
ty.
Můžeš si zvolit den, způsob, jestli vevnitř, venku
A nečekat až si slečna smrtka uráčí v tvých devadesáti, kdy jsi už z většiny umělá a
pochcaná, přijít a dát ti okusit věčného spánku sen.
Má to ultramegamoc pozitivních preferencí
než aby ses zaobírala zdravotním stavem, prášky a penzí
Aktivuješ lehký spěch
A zemřeš v těch nejlepších letech.
Než abys pomalu čekala na soudný den ve stáří
Vybereš si podobně jak dovču pevné datum v kalendáři.
Nikdo nechce
chcípnout na Vánoce.
Třeba takový 17. březen
To je den
Jako malovaný na odchod.
Ještě nahrát poslední rozloučení, aby z toho všichni zaručeně padali do mdlob
A když už má člověk efektivně vymyšlené skoro všechny způsoby jak dát svému
životu dramatický stop
Zbývá už jen vymyslet ten úplně poslední bod
A to způsob.
Těch je samozřejmě k mání celá řada
Ne všechny si však obyčejný smrtelník žádá
Čili pokud nejsi masochista
Dozajista
Nezláká tě ukřižování jako v případě Krista
A tak nějak celkově nechceš úplně odcházet pomalu
Čili mozková mrtvice způsobená dobrovolným sledováním Ulice a dalších
nekonečných seriálů
Taky nepřipadá v úvahu.
S vědomím, že každá další minuta pozemského života je neuvěřitelnej pain
Spěcháš s rozhodnutím, ale zas je dobré vše zvážit a nechat si to projít hlavou,
podobně jako Kurt Cobain…
Ale jistě!
Heureka!
Bingo!
Prostřelit si hlavu!
A tak kladeš důraz
Aby sis co nejrychleji udělala zbrojní průkaz
Pak koupit brokádu
A rozjet doma parádu.
Už pociťuješ chlad hlavně
Teď to jen všechno udělat správně
Poslední nádech
Zavřít oči
Snad to neudělá příliš moc randálu
Aaaaa goodbye, jdu do astrálu.
Počkat, možná že brokovnice není zas tak bezva.
Páč by byl můj mozek úplně na kaši
A já mám v plánu, že se bude vystavovat v muzeu v Paříži
Plán náhradní, prášku hrstka
Do pár minut na dveře klepe smrtka
Jeden prášek
Druhej prášek
Třetí prášek
čtvrtej prášek
Kolem tebe se zjevuje duha a vláček
Pátej
Šestej
Sedmej
Proč to nic nedělá?
Smrtka si dává načas s tím mým skonem
Však záhy šok a stud se mě jímá, já se tady snažím předávkovat Celaskonem,
V domnění, že otravuju se pomocí xanaxu, či podobného shitu
Zatímco paradoxně ještě posiluju imunitu.
Kašlu na to, opravdu nehodlám zůstat naživu až do pátka
Ku pomoci nabízí se opodál ležící žiletka.
Na bílé kůži se začínají zjevovat první kapky krve
Ty ležíš ve vaně
A matně vidíš
Že zrcadlo zase odráží tvou podobu
Že lidé se zase ozývají
A že nejspíš nechtějí
Aby místo do tvé tváře byli nuceni dívat se do hrobu
Svádíš souboj s životem
S každým nově načatým dnem
Doufáš, že už se střetneš se svým existenciálním koncem
A když ne a ne přijít
Jsi nucena to do svých vlastních rukou vzít.
Jenže sebevražda je ublížení sama sobě z hlediska fyzického
Ale pro okolí je to rána psychická.
Takže až příště zase neuvidíš sebe samu v zrcadle
Nebo si budeš připadat sama i přes skutečnost že lidé jsou hned vedle
A vše se pro tebe bude jevit s velkou nechutí.
Nadechni se.
Je to lepší než vydechnutí.