Proti větru dešti vyrazili ašští dudáci vstříc soutěži

Dne 11. 4. 2018 se v Mariánských Lázních konala soutěž ve hře na lidové nástroje, jíž se zúčastnili i mnozí žáci naší ZUŠky. Bylo sychravo a podle slov jednoho z ašských soutěžících, také příšerná zima. V této nepřízni osudu se však ze zatáčky vyřítil zachránce, autobusák Sivulka. Nastoupili jsme do malilinkatého autobusíčku, i dudy schované pod sedačkou si z toho odnáší doživotní trauma. Křížem krážem, jsme projížděli Karlovarským krajem, než jsme se konečně dostali na místo určení, kde jsme byli pohoštěni skvělým ovocným čajem a obloženým rohlíkem s okurkem. Jenže chvíli po příchodu do zdejší ZUŠ jsme zjistili, že jsme si v autobuse nechali náš milovaný vozembouch, a tak jsme pro něj vyslali „rychlého posla“. Celý autobus se otřásal, ale to jen protože si pan Sivulka se snídaní v jedné ruce a vozembouchem v druhé užíval naše pochybení. Nakonec se však vozembouchu vzdal a mi se tak mohli připravit na hru. Sólové soutěže ve hře na dudy se zúčastnili Hana Šibalová, Linda Walchetsederová, Matěj Pokorný a František Žoha. Společně potom hráli František Žoha, Alena Jelínková a Filip Kříž jako Super trojka a druhá skupina ve složení Hana Šibalová a Matěj Pokorný pod názvem Dudy bez nudy. Pak nakonec vystoupili všichni dudáci lidového souboru Schumák. Všichni dudáci jak při hře sólové, tak při hře souborové ze sebe vydali naprosté maximum, avšak ohnivě zapálené porotce nic nezastavilo. Kritizovali každou maličkost a tvářili se velice zákeřně.

Avšak Ašský soubor si s tím hlavu nelámal, vykolejit se nenechal a pln elánu si užil krátkou přestávku před závěrečným vyhlášením vítězů soutěže.

Jako velký úspěch se dá počítat postup Františka Žohy a celé Super trojky do celostátního kola dudácké soutěže, nicméně druhá místa souboru Schumák, Lindy Walchetsederové, Hany Šibalové, Dud bez nudy a třetí místo Matěje Pokorného bylo také velmi pěknou tečkou za celým dnem. Odcházeli jsme s lidovými písněmi na rtech. Podstoupili jsme dlouhou a strastiplnou cestu, měřící asi 20 metrů, až k autobusu, kde čekal pan Sivulka, který nás opět zachránil před hrozivým počasím – bylo totiž asi 35 stupňů a my nechtěli riskovat roztání úžasných hudebníků. Teď jsme před sebou měli už jen jeden důležitý úkol, a to se bez nehod vrátit zpět do naší rodné Aše. Zde nám nezbývalo nic jiného, než se rozloučit s našimi úžasnými hudebními kolegy a s úsměvy na tvářích se vrátit k našim rodinám.

Alena Jelínková, Tereza Němejcová a Matěj Pokorný

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *